Baterie produkuje elektřinu pomocí chemických reakcí mezi jejími složkami. Elektrický proud v článku vzniká reakcí dvou elektrod (elektrických vodičů) s elektrolytem (vodivou kapalinou nebo pastou). Každá elektroda je spojena s jedním z kovových pólů baterie - částí, které se připojují k obvodu. Zapojením baterie do obvodu se začnou od jednoho pólu (záporného) ke druhému (kladnému) pohybovat elektrony. Příčinou pohybu elektronů je postupné rozpouštění elektrod v elektrolytu: atomy se začínají štěpit, uvolňují kladné ionty do elektrolytu a elektrony přes záporný pól do drátů obvodu.
Druhá elektroda se vyrábí z odlišného materiálu a nerozpouští se v elektrolytu tak snadno. (Ztrátě elektronů a jejich úbytku interakcí s kladnými ionty se přesto nevyhne.) Elektrický proud je tedy plynulý tok elektronů obvodem od jedné elektrody s cílem vyrovnat nedostatek elektronů na druhé elektrodě. Nejběžnějším typem válcovitých jednočlánkových baterií je zinkouhlíková baterie se suchými články, která se například používá v kapesních svítilnách. Nazýváme ji suchým článkem, protože elektrolyt tvoří samostatnou uzavřenou část a nemusí se plnit. Zinkový obal baterie (slouží jako jedna z elektrod článku) je vyplněný vlhkou vodivou pastou: směsí chloridu amonného (elektrolyt) a oxidu manganičitého. Oxid manganičitý je druhou elektrodou, protože ztrácí elektrony na úkor chloridu amonného. Uprostřed umístěná uhlíková tyčinka slouží jako sběrač proudu, předávající elektrony z kladného pólu na pól manganičitý. Když se baterie zapojí do obvodu, tečou elektrony od záporného pólu baterie do spotřebiče a zpět k pólu kladnému. Před použitím je napětí tohoto suchého článku 1,5 voltu a odběrem proudu klesá. Na uhlíkové sběrnici se začnou tvořit vodíkové bublinky, které zmenšují její povrch. Oxid manganičitý je částečně odstraňuje a mírní tak jejich nepříznivý účinek. Když se chemikálie vzájemnými reakcemi spotřebují, baterie se »vybije« - přestane fungovat.
- 