Uvnitř se pod skleněnou deskou rozjede rameno s optickou soustavou zrcadel nebo čoček, které snímají odraz předlohy v bílém světle. Rameno snímá předlohu po řádcích. Počet řádků a množství snímaných bodů na rameni určuje optické rozlišení skeneru (běžně např. 1200x 2400 dpi znamená, že na jednom palci čtverečním sejme 1200 bodů v jednom a 2400 bodů v druhém směru). Čím vícekrát se rameno zastaví, tím je rozlišení větší, nároky na přesnost mechaniky větší, a skener také dražší. Některé vychytralé skenery umějí svoje optické rozlišení zvýšit takzvanou interpolací (dopočítáním neexistujících bodů z hodnot okolních). V každém skeneru se světlo odražené z předlohy načítá pomocí pohyblivého ramena do snímače CCD, a to každý řádek hned třikrát: v červeném (R - Red), zeleném (G - Green) a modrém (B - Blue) spektru. Prvek CCD tedy snímá v každém spektru intenzitu světla (černá odrazí nejméně), a převádí jej na elektrický proud. Velikost proudu vyhodnocuje převodník ADC (Analog-Digital Coder) a převádí hodnotu proudu každého jednotlivého bodu na digitální hodnotu ve 24 bitech pro každou barvu RGB, což dává možnou kombinaci 16,7 miliónů barevných odstínů (truecolor) na jednom obrazovém bodu (pixelu). Soubory obrazových bodů (čím více jich je, tím větší soubor) takto digitálně zapsaných se posílají pomocí rozhraní (dnes nejčastěji USB) po kabelu jeden za druhým do počítače, který si je organizuje a ukládá do určitého formátu (tiff, bmp, jpeg a další), se kterým již můžete libovolně pracovat (kopírovat, mazat, tisknout či editovat) jako s jakýmkoliv jiným dokumentem.
- 